Krušnohorskému divadlu je devadesát let

Měsíc duben letošního roku znamená pro Krušnohorské divadlo slavnostní období. Před 90 lety byl zahájen jeho provoz. Programové oddělení připravilo k tomuto jubileu pro veřejnost bohatý a pestrý program. 

„Na toto výročí jsme toho přichystali hodně,“ říká ředitel divadla Ing. Přemysl Šoba. „Chceme připomenout Tepličanům a vůbec všem lidem v okolí, jak úžasná budova teplické divadlo je a co všechno se zde dá pořádat. V rámci těchto oslav jsme zařadili řadu krásných představení.  Operetu, koncert Severočeské filharmonie Teplice, která zde řadu desetiletí působí. Také máme připravený taneční večer a módní přehlídku. Celé oslavy vyvrcholí v létě operním představením Prodané nevěsty, s níž sem přijede v rámci Evropské hudební akademie skupina mladých a skvělých pěvců z Kanady a ve spojení s Teplickou filharmonií, Tanečním divadlem Teplice, s hereckým studiem a Brixiho komorním souborem dají toto představení dohromady s podtitulem Teplice sobě.“ Cílem tohoto projektu je, aby se v Teplicích opět nějaké představení živě připravilo, nazkoušelo a odehrálo.
 
První divadlo v Teplicích vzniklo v 18. století a zřídil ho kníže František Václav Clary Aldringen. Relativně brzy však nestačilo uspokojovat potřeby publika a tak v 19. století vzniklo v Trnovanech letní divadlo. Od roku 1861 se zahájila debata o stavbě nového městského divadla. O deset let později byla stavba zahájena v místech, kde stojí současná budova. Projekt byl zadán pražským architektům Zítkovi, který byl mimo jiné autorem projektu Národního divadla a Turbovi. Nová budova měla pojmout osm set patnáct sedících a sto osmdesát pět stojících diváků, oproti původním dvěma stům osmdesáti pěti. Po své dostavbě divadlo bylo zprvu provozováno městem, posléze pronajímáno divadelním ředitelům. Místní se však z nového divadla dlouho neradovali, jelikož v noci z 31. srpna na 1. září 1919 vyhořelo. O dva roky později bylo rozhodnuto postavit divadlo znovu na původním místě. Nové divadlo mělo mít další provozy, jako kavárnu, restauraci a kino. V roce 1923 bylo otevřeno kino a v dubnu následujícího roku tehdejší starosta Teplic, dr. Walter, slavnostně zahájil provoz divadla jako celku. Prostředky na tuto stavbu byly poskytnuty z darů a půjčky. Stát nedal nic. Nové divadlo bylo velmi moderní s velikým zázemím. Dokonce patřilo po pražských divadlech k největším v tehdejším Československu. Jelikož Teplice byly jak za Rakouska, tak za první republiky převážně německy mluvící město, byl i repertoár divadla, ačkoliv byl velmi rozsáhlý, zaměřen hlavně na německé autory. Pouze jednou za měsíc se hrálo česky. Toto trvalo až do roku 1938.
 
V současné době zde není stálá scéna. „Do roku 1995 tady byla opereta, ale z finančních důvodů ji nešlo udržet. Město tu má Severočeskou filharmonii Teplice a už tak je rozpočet napjatý. Ostatně s nástupem muzikálů již opereta v té podobě, v jaké tady fungovala, neměla divákovi co nabídnout. Na druhou stranu u nás působí řada amatérských souborů, které jsou na velmi vysoké úrovni. Například herecké studio má do roka osm premiér. To, že tady nemáme stálý profesionální soubor, nám dává jistou svobodu. Divadla se stálou scénou musí upřednostňovat své soubory, kdežto my si můžeme zvát ty nejlepší z nejlepších. Tak tady vlastně hraje více známých herců, než jinde. Ostatně sem na své umělce jezdí i lidé z Prahy, protože tam je leckdy problém se na představení dostat,“ doplňuje Ing. Šoba. V současné době se zřízení profesionálního souboru neplánuje, ale jak již bylo naznačeno, v některých aspektech již zdejší amatérské soubory přestupují do kategorie profesionálních a ve spojení se Severočeskou filharmonií Teplice jsou každý rok nastudované i operní tituly. To je podle divadelního ředitele možná i směr, kterým se kultura v České republice bude ubírat. Ne jako stálý soubor, ale jako příležitostná akce, kdy se spojí umělci různých zaměření a vytvoří dané představení. A pak už to bude záležet na divákovi. „Teď se rozhodně neplánuje žádný stálý soubor. Jedná se sice o tom, že by Činoherní studio z Ústí nad Labem mohlo sídlit  v Teplicích, alespoň po nějakou dobu, než se vyřeší složitá situace v Ústí, popřípadě i do budoucna, ale teď se zde nic zakládat nebude,“ říká na závěr ředitel divadla.
 
Dnes je už znát i finanční situace obyvatelstva, a proto si divák vybírá na co jít. Přesto divadlo nemůže nikdy být nahrazeno filmem nebo televizí. Vidět představení naživo patří mezi nezapomenutelné kulturní zážitky. 
 
Text a foto: Miroslav Neumaier