Konec II. světové války si připomněli také v Teplicích
Konec největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva se u nás až do roku 1991 slavil 9. května, jako Den osvobození Rudou armádou. Toho dne roku 1945 vjely do Prahy tanky prvního ukrajinského frontu maršála Koněva a přes Krušné hory ze severu čtvrtá gardová tanková armáda, kterou vedl Dmitrij Leljušenko.
Ačkoliv německá branná moc kapitulovala den před tím, nacistická vojenská uskupení v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava tuto nebrala na vědomí a pokračovala v boji. V Praze na Klárově se 9. května střetly tři ruské tanky se čtyřmi německými stíhači tanků Hetzer. Při této bitvě velitel prvního sovětského tanku, gardový poručík Gončarenko padl. Konec druhé světové války se u nás tedy zcela logicky slavil 9. května na základě toho, že toho dne bylo osvobozeno naše hlavní město. Na památku tohoto dne, byl v Praze též po dlouhou dobu umístěn jako památník druhý z tanků, které jako první vjely do ulic naší metropole. Jeho číslo bylo 23. Památník sovětských tankistů a konce druhé světové války v podobě tohoto tanku, byl před dvaadvaceti lety kontroverzním umělcem Černým natřen na růžovo a následně odstraněn s odůvodněním, že se jedná o militaristický symbol, což ale přineslo jisté mezinárodní komplikace s některými evropskými státy.
Na připomínku tohoto dne se 9. května v Havlíčkových sadech v Teplicích sešlo na 120 lidí, aby u sochy rudoarmějce uctili památku obětí druhé světové války, a to jak všech spojeneckých vojáků, odbojářů a dalších obětí nacistické zvůle. Pietní vzpomínky se zúčastnil také první senátor za Teplice JUDr. Jaroslav Musial a veterán ruské armády plukovník v. v. Igor Vasilijevič Jermakov. Na počátku shromáždění zazněla modlitba za mrtvé hrdiny v podání pravoslavného kněze dr. Freimanna. Poté si vzal slovo plukovník Jermakov. Ten ve svém proslovu vzpomenul památku milionů padlých vojáků sovětské armády. Přál by si, aby již nikdo nikdy nedopustil podobnou hrůzu. Za řečnickým pultíkem se vystřídala ještě řada dalších lidí. Byl vzpomenut Heidrichův plán na likvidaci českého národa, zazněla i kritika vnitřní politiky EU.
„Lidé by na tohle neměli zapomenout,“ říká paní Anna Vodičková z Teplic. „Chodím se každý rok, celý život. A vždycky přinesu alespoň malou kytičku. Vždyť oni tu umřeli i za nás. Abychom my žili. A to je veliká oběť,“ pokračuje paní Vodičková se slzami v očích. Na konci ceremoniálu zazněla hymna někdejšího Sovětského svazu a České republiky. Po jejich odeznění byly položeny květiny k pomníku rudoarmějce.
Text a foto: Miroslav Neumaier
