Šestiboký sokl se třemi bazénky nese trojboký obelisk, na jehož vrcholu je na zemské kouli osazeno sousoší Nejsvětější trojice. Obelisk je ověnčen velkým množstvím obláčků s kupidy. V dolních partiích soklu jsou umístěny sochy morových patronů-sv. Šebestiána, sv. Rocha, sv. Jana Křitele, sv. Pavla a sv. Karla Boromejského. Stěny soklu nesou barokní reliéfy, které využívají námětů ze Starého Zákona.
„Morový sloup je nejvýznamnější památka, kterou v Teplicích máme, vyjma toho, že máme vyhlášenou památkovou zónu, která má určitou historickou hodnotu, ale ten morový sloup je prostě nejvýznamnější. A z tohoto pohledu se k němu město také chová,“ sděluje Bc. Helena Zámostná, vedoucí odboru kultury Magistrátu města Teplice. To nám potvrdila i PhDr. Bohuslava Chleborádová, kunsthistorička Regionálního muzea v Teplicích: „Teplický sloup Nejsvětější Trojice je řazen k nejkvalitnějším pracím Braunovy dílny. Jeho monumentalita, celkové pojetí i podíl samotné práce M .B. Brauna předčí podobné pozdější práce pro Mariánský sloup v Jaroměři nebo pro dílenské dílo s teplickou inspirací, sloup Nejsvětější Trojice ve Valči (1730). Zmiňovat se o umělecké hodnotě ve vztahu k jeho místu v českém sochařství vrcholného baroka, je dnes možná tak trochu nošení dříví do lesa. Je však nutné zdůrazňovat, jak toto dílo dotváří Zámecké náměstí a jeho hlavní roli v názorném představení měnících se uměleckých stylů od baroka po secesi. Je nutné také poukázat na vztah k Braunovu dílu z pohledu jeho údržby a restaurátorských zásahů, první probíhal již v roce 1813, zásadní se uskutečnil v roce 1895. Tehdy se některé z originálních plastik přesunuly do městského muzea a od té doby sloup prochází pravidelným konzervováním a restaurováním“. Jako přidanou hodnotu dnešní doby je možné vnímat jeho symbolické strážení posledního teplického prostoru s „historickou identitou“ a věřit, že toto významné dílo, nejen v regionálním kontextu, nebude muset zaplatit svoji daň.
Text a foto: Miroslav Neumaier