Bizarní stavbu zámečku Stráž Františka Josefa na Letenském vrchu zná snad každý obyvatel Teplic.
„Prostě jsme se rozhodli tohle místo oživit,“ říká na uvítanou Michal Palecha, když mne provází po nově otevřeném areálu, který dnes využívá parta nadšenců.
V tomto objektu působil ke konci 19. století aktivní horský spolek, který sdružoval zájemce o pěší turistiku a všemožně podporoval rozvoj této činnosti jak v Krušných horách, tak i v Českém středohoří. Proto upravil několik stovek kilometrů cest, postavil jednoduché přístřešky, posezení a rozhledny. Jedním z pomníků tohoto spolku je rovněž meteorologická stanice na Milešovce. V druhé polovině 19. století postavil dle projektu architekta Gustava Jirsche restauraci s rozhlednou na Královské výšině, což je dnešní Letná. Zámeček dostal vznešené jméno Stráž císaře Františka Josefa. Jedná se o architekturu s osobitými detaily na členitém půdorysu, ve které byly použity různé historizující slohy, takže zde můžeme vidět jak gotické oblouky, tak renesanční okna. Objekt byl navržen jako vyhlídková restaurace pro lázeňské hosty, protože skýtá rozhled po širém okolí, na panorama Českého středohoří a hrad Doubravku. Zároveň zde horský spolek nabízel i ubytování studentům na jejich prázdninových toulkách. Na přelomu 19. a 20. století se v zahradní kavárně konaly též večerní symfonické koncerty.
Po I. světové válce v souvislosti s pádem C. K. monarchie došlo k přejmenování budovy, a sice na Vysokou stráž. Ještě v období první republiky tu byl velký společenský ruch a lázeňští hosté tuto budovu hojně navštěvovali. Těmto aktivitám udělal přítrž až konec II. světové války, kdy zdejší provoz ustal, rozhledna začala chátrat, až se z ní stala ruina. Po roce 1989 se zde pokoušeli různí podnikatelští dobrodruzi rozvíjet nějakou činnost, ale ta, jak rychle začala, tak také skončila. Až na základě konkurzu získala objekt s přilehlým areálem firma Viamont, která jej zrekonstruovala a dala mu současnou podobu. „Jednoho dne jsem dostal impuls, že by se tady dalo udělat něco hezkého. Je tady několik spojených projektů, restaurace, wellness, masáže, otvíráme tady minigalerii… Je to snaha nadšených lidí, nedělám to všechno sám,“ pokračuje náš průvodce. I když jsou zmiňované projekty navzájem na sobě nezávislé, spolupracují mezi sebou a navzájem se doplňují. „Chceme celkově uspokojit všechny, kteří sem přijdou. Mohou se zde najíst, dopřát si péči o své tělo, nebo se i něčemu naučit ve školících a přednáškových prostorách.“ Jak pan Palecha říká, cílem není udělat zde business centrum, ale aby areál sloužil běžným návštěvníkům.
„Samozřejmě že se nevyhýbáme velkým firmám, pokud budou chtít využít našich prostor ke školení pracovníků, ale nestavíme jen na tom. Chceme tady dělat i přednášky třeba pro maminky, nebo prostě pro běžnou informovanost lidí. Pro osobní rozvoj člověka.“ Jak Michal Palecha dále uvádí, nejde o to, aby zámeček vydělával velké peníze. Důležité je, aby vydělal sám na sebe. „ Sám mám firmu, která mne živí a částečně financuje i tohle všechno.“ Jedním z cílů je i rozvíjet zde kulturní činnost v podobě různých koncertů, amatérských divadelních představení pod širým nebem. „Chceme, aby tento hrádek mohl fungovat jako celek. Pokud tomu chybí kulturní charakter, tak to není celistvé. A to my nechceme,“ říká můj průvodce na závěr.
Text a foto: Miroslav Neumaier
